CESTA DO KARIBIKU
Ahoj přátelé,
mám tu pro vás další kousek pokračování našeho příběhu.
Je 30. 12. 2020, 6.00 hodin ráno, venku mrzne a naše cesta tak trošku do neznáma začíná. Naposledy za sebou zavíráme dveře našeho domova, nakládáme naše tři skromné kufry, startujeme motor a vyrážíme na letiště do Mnichova. Veze nás tam náš kamarád, abychom nemuseli nechávat auto na letišti. Nevíme, na jak dlouho vlastně odlétáme (původně jsme si říkali tak na tři měsíce, ale dnes už víme, že to bude déle), a tak máme o starost méně.
Děti nám v autě ještě usnuly, za což jsme rádi, alespoň pro ně cesta nebude tak náročná. Cesta ubíhá rychle. Na letiště přijíždíme s časovou rezervou, kterou jsme si vyhradili pro přípdné komplikace. V této „covidové“ době člověk nikdy neví, jak rychle projede hranice nebo jestli po něm někde při kontrole nebudou požadovat PCR test. To všechno nás mohlo zdržet, ale cesta na letiště byla nakonec rychlá a bez jakýchkoliv potíží.
Měli jsme z cesty do poslední chvíle trošku stres. Báli jsme se, aby nám nechyběla nějaká dokumentace, protože podmínky pro cestování se měnily prakticky každým dnem. Obavy se ukázaly jako zbytečné. Všemi kontrolami procházíme hladce a plynule. Jediné, co je jiné oproti předchozím cestám, jsou všudypřítomné roušky a dodržování rozestupů.
Zanedlouho už sedíme v gatu a koukáme na naše letadlo. Děti vybalují své svačinky a my se začínáme těšit na teplo. Tak nějak cítíme, že už by to mohlo vyjít a že zanedlouho budeme v Karibiku. Ještě si s mým mužem stíháme dát espresso a jdeme na to – nástup do letadla je tu. Personál pouze měří každému cestujícímu teplotu, jinak je vše jako obvykle.
Čeká nás cesta se společností Air France z Mnichova do Paříže, kde přestupujeme, a potom už letíme přímo do Dominikánské republiky, na letiště Punta Cana. Snad všechna místa v letadle jsou obsazená. Je vidět, že jsme nebyli ani zdaleka jediní, kdo měl nápad zmizet do tepla. Zjišťujeme, že je v letadle relativně hodně dětí, takže nebudeme jediní, kdo tam bude dělat trošku vzrůšo. Kdo má děti, tak určitě chápe, a kdo ne, tak časem pochopí…
My i naše děti létáme rádi. Vždy se na to společně těšíme. Ale zabavte děti na 9 hodin s tím, že musí sedět na jednom místě. To moc dobře nejde. A tak si chvilku povídáme, potom chodíme po letadle, koukáme na pohádky, křičíme, pištíme… A takhle několikrát dokola. Kde jen děti berou tu energii? Nakonec ale i ony usínají, a tak máme chvilku pro sebe… Zdá se to nekonečné, ale žene nás dopředu touha po životní změně.
Večer v 19.00 již vystupujeme na letišti v Karibiku (doma v ČR je v té době půlnoc). I po příletu do Dominikánské republiky jde vše jako po másle. Vyplňujeme vstupní dokumenty, procházíme pasovou kontrolou, bereme zavazadla a za hodinku jsme už na pokoji, kde se společně těšíme na odpočinek po dlouhé cestě.
Pro začátek jsme se ubytovali v oblasti Bayahibe kousek od letiště, abychom po dlouhém letu nejezdili nikam daleko. Zde máme v plánu zůstat týden, abychom se aklimatizovali a trošku rozkoukali. Následně se přesuneme do naší cílové destinace – do Las Galeras na poloostrově Samaná. Tak trošku na konec světa. Do vesničky se 4 000 obyvateli, kde jsou prázdné pláže, minimum turistů, všude hraje bachata, rum teče proudem a čas plyne tak nějak pomaleji…
A jak to bylo dál? To si povíme zase příště.
Moc vás všechny zdravíme a buďte s námi online.
Vaše rodina PETRAKI.
CESTA Z ČR
Ahoj holky a kluci,
dnes se s vámi chci podělit o začátek našeho příběhu. Jak vlastně vzniklo to, že jsme teď s rodinou na neurčito v zahraničí a že mám tu možnost pro vás natáčet lekce jógy z Karibiku?
Byl únor roku 2020 a my plánovali jednu z našich cest do zahraničí. Já i můj muž jsme vždy milovali cestování a nezanevřeli jsem na něj ani po založení rodiny. Nevidíme téměř žádná úskalí v cestování s dětmi. Ba naopak – naše děti kolikrát vše zvládají jednodušeji než my dospělí.
Tenkrát jsme se rozhodli pro cestu do Indonésie – na naše oblíbené Bali a přilehlé ostrovy. Koupili jsme letenky, naplánovali ubytování a zkrátka vše, co chceme stihnout a vidět. Prostě běžné věci, které předchází každé cestě. Měli jsme také v plánu to, že na část pobytu za námi přijedete i vy na jógový retreat…
Vše již bylo připravené. Jenže v březnu přišel COVID a bylo po cestě. Hranice se uzavřely a nebylo možné vycestovat. Nezbývalo nic jiného, než to nějak překousnout a cestu odložit. Se zrušením cesty, na kterou jsme se dlouho těšili, přišla další rána. Kvůli epidemii jsme museli uzavřít naše jógové studio, které společně s mým mužem provozujeme v Ostrově u Karlových Varů. Přišli jsme tak i o naši obživu.
O tom ale jindy…
Situace byla relativně zoufalá (ostatně to si všichni pamatujete) a my tak nějak tušili, že to nebude otázka pár týdnů ani měsíců. Očekávali jsme, že s příchodem podzimu se vše opět zhorší, a tak jsme si doma sedli a domluvili se, že musíme zmizet. Že zima bude dlouhá a těžká, že nechceme sedět zavření doma u televize, na kterou stejně běžně nekoukáme, a že chceme dětem i sobě dopřát více, než bychom mohli za nouzového stavu v ČR.
Začali jsme tedy pomalu plánovat…
Věděli jsme, že když už odletíme pryč, tak že chceme do tepla. Evropu jsme tedy rovnou vynechali a začali se poohlížet po jiné destinaci. Asie byla téměř celá uzavřená nebo bylo velmi obtížné se do ní dostat. Tam jsme tedy také nemohli. Moc míst na výběr nezbývalo...
Jako nejlákavější varianta nám připadala Dominikánská republika, pro kterou jsme se nakonec rozhodli. Strávit zimu v Karibiku nám připadalo jako fajn nápad, a i veškeré nutné podmínky, které jsme pro vstup do země museli splnit, byly realizovatelné. Stačilo odložit obavy a prostě to jen chtít uskutečnit. A také jsme na cestu do této destinace mohli použít vouchery ze zrušeného letu na Bali.
Já sama mám velkou výhodu v tom, že mého muže cestování a celá příprava opravdu moc baví, takže jsem se nemusela prakticky o nic starat. Jen zabalit kufry…
Zbývalo „zazimovat“ naše studio jógy, připravit na náš odjezd i naše bydlení, postarat se o auto a mohli jsme vyrazit do Karibiku. Do Dominikánské republiky, kde jsme mimochodem ještě nikdy předtím nebyli, ale už jsme ji měli v hledáčku pro náš další budoucí jógový retreat.
A jak to bylo dále? Jaká byla cesta? O tom vám napíšu zase příště.
Sledujte můj blog a sociální sítě, ať víte o všech novinkách.
Kup si členství a jóguj se mnou z Karibiku.
S láskou
Vaše PETRAKI
CESTA ŘEDITELKY, KTERÁ SE STALA JOGÍNKOU...
PETRA GUTWIRT alias PETRAKI
Vystudovala jsem hotelovou školu a poté cestovala po světě. Nakonec jsem se usadila v rodných Karlových Varech a vrhla se naplno do práce v hotelnictví. Pracovala jsem jako ředitelka pětihvězdičkových hotelů a vyhrála ocenění „MLADÝ MANAŽER ROKU“. Jeden by řekl, že ideální život.
Ale úspěch byl doprovázen velkým stresem. Hledala jsem cestu, kde čerpat energii a jak z toho kolotoče ven. Už tenkrát mi pomáhala jóga, o kterou jsem se zajímala.
Zlom v mém životě nastal v Indonésii, kam jsem byla spolu s rodinou a přáteli vyslána na jógový pobyt. Na ostrově Bali jsem józe naprosto propadla. Tam jsem si řekla, že jóga je to, co chci dělat, a že změním svůj život.
Dnes jsem moderní maminkou 2 dcer, manželkou a jogínkou, která provozuje své jógové studio YOGA CLUB PETRAKI v Ostrově.
Pořádám jógové kurzy u nás i v zahraničí, organizuji jógový festival, mám jógový online klub pro ty z vás, co chtějí cvičit z pohodlí svých domovů, a také tvořím osobní minerální šperky na míru.
Díky józe jsem si uvědomila, co je v životě důležité a co chci. Ze své životní cesty čerpám i při svých lekcích jógy. Spokojené tváře, rozzářené oči a důvěra mých klientů ve mě jsou mým motorem. Proto ani vy nepřestávejte pracovat na svých snech, protože sny se plní.
TAK NEVÁHEJTE, PŘIPOJTE SE DO RODINY PETRAKI A ZMĚŇTE SVŮJ ŽIVOT!
Vaše Petra Gutwirt alias PETRAKI
PETRAKI BLOG - PROČ VZNIKL?
Ahoj holky a kluci,
jelikož je hodně těch, které zajímá má životní cesta, a často mi píšete, že byste rádi věděli více, rozhodla jsem se založit tento blog, ve kterém se s vámi budu dělit o detaily ze svého života.
Jelikož jsem vdaná a máme s manželem Alanem 2 dcery, nebude to jen můj blog, ale prakticky blog celé naší rodiny, protože vše sdílíme dohromady.
Věřím, že vám tímto krokem udělám radost a že se zde postupně dozvíte vše, co vás bude zajímat. Nebojte se ptát, abych věděla, na co se zaměřit.
Budu se těšit na vaše zprávy a zpětnou vazbu.
S láskou
Vaše PETRAKI
0
